Příběhy ze života

Radek B.

"…naši nás poslali na roční kurs náboženství…. Já jsem tam chodíval a poslouchal jsem tam ty různé příběhy. Jen mne to utvrzovalo, že já to nepotřebuji, že jsem slušný člověk…."

Soubory: 

Lenka D.

Pamatuji si na jeden moment ze svého dětství - jednou jsme já a moje rodina jeli autem a já jsem se zahlédla ve zpětném zrcátku. V hlavě se mi vynořily otázky jako: To jsem já? A kdo jsem? Kde jsem se tu vzala? Kde se vzali mí rodiče? Proč jsem tady? Co bude, až umřu? A měla jsem takový zvláštní pocit, jakoby existovalo něco, o čem jsem se ještě nedozvěděla. Když jsem se na to ptala rodičů, odpověděli mi, že jsem tady, protože mě chtěli, a že člověk by měl žít život, který stojí za to.

Dáša Z.

Dáša studuje v Masarykově univerzitě v Brně biologii.

"Moje "křesťanství" pro mne bylo spíš přítěž, protože já jsem si to představovala jako nějaký standard dobrého chování, že když já to splňuju, tak Bůh bude na mne dobrý a může mne přijmout."

Alena N.

Alena studuje na Fakultě sociálních studií na MU v Brně.

"...Když se u nás doma o Bohu mluvilo, tak v tom smyslu, že v Boha věří hloupí lidi, kteří potřebují nějakou berličku, že inteligentní lidi si poradí sami...."

Petra N.

Příběh, který se trochu liší od venezuelských telenovel či Růžových zahrad, protože je pravdivý

Jmenuju se Petra a jsem v prváku na fyzioterapii v Praze. Narodila jsem se v jedné super rodině v Hradci Králové a ačkoli nikdo z rodiny nebyl věřící ani nikdy nechodil do kostela, o Boží existenci jsem byla od malička přesvědčená, ale tím to také končilo. Bibli jsem neznala (kromě pár příběhů z Bible pro děti ☺) a mezi mými přáteli nebyli žádní křesťané.

I když ve škole, ve vztazích v rodině i s přáteli jsem byla spokojená, něco bylo špatně. Věděla jsem, že moje „spokojenost“ je pouze povrchní, a někde uvnitř jsem cítila, že můj život není doopravdy naplněný, že to prostě není všechno, po čem toužím. Mimo to jsem si čím dál tím víc uvědomovala, že neprožívám opravdový vnitřní pokoj. Hledala jsem tedy a přemýšlela, co by mohlo můj život opravdu naplnit. 

Martina K.

Ako si ma našiel Ten, ktorého som hľadala

„K Bohu sme tak blízko, ako ho k sebe pustíme“ – to je myšlienka Ricka Warena z knihy „Proč jsme vůbec tady“, ktorá mi pripomenula obdobie, kedy som hľadala.

Honza T.

Honza Tolar studoval a pracoval na rehabilitaci v Brně a nyní opět studuje. Tentokrát v Praze.

"...Zašel jsem do obchodu, koupil si knížku o budhismu. Říká se, že východisko najdu u východu...."

Soňa D.

Soňa je ze Slovenska a v Brně studuje medicínu na MU.

"...ja by som vám chcela povedat niečo o tom, ako som už Boha nehladala, ale on si ma našiel..."

Lidka Z.

Lidka studovala Ekonomicko-správní fakultu na MU v Brně a nyní pracuje ve studentské organizaci Studenti pro Krista.

"Přišlo mi, že Bůh je dobrý k těm, kteří jsou dobří a kteří ho poslouchají, a naopak. Později jsem si uvědomila..."

Radek Ž.

Nekonečný příběh

Před mnoha a mnoha lety se narodil jeden úplně obyčejný kluk. Nebyl ničím zvláštní, ale přesto ho měli rodiče i ségra rádi. A ten kluk žil v jednom městečku za devaterými horami, řekami a lesy. Rostl a poznával, že má ty hory, řeky a lesy moc rád. A začal k nim utíkat. Taky měl rád Vinetoua a Foglarovy knížky, a proto toužil po přátelství.