Když tak přemýšlím o názvu této rubriky (Jak to vidím já), nejde vždy jen o názor pisatele. Jde i o jeho náladu – po ránu snad v hlavě ani žádný názor nevyskytuje, nebo o postoj – záleží na tom, jak se na danou věc chce dívat. Někdy bych všechno sepsula, ale rozhodnu se koukat na svět pozitivně. A to pak vidím věci!!!
Teď mi v tom pozitivním pohledu na svět pomáhají blížící se Vánoce. Ráda totiž přemýšlím o lidech kolem mne – co by se jim mohlo líbit, co bych jim mohla vyrobit,…. A tak musím koukat na kolem sebe, naslouchat, všímat si náznaků, hledat inspiraci. A ta je všude kolem mne – v časopisech, na netu, ve výlohách. Po dlouhém přemýšlení ale musí nastoupit rozhodnost a akce – zajít do obchodu a koupit TO nebo TO konečně dodělat. Pak nastává čas kochání nad budoucím dárkem.
Pak mi nevadí, že je venku zima a v poledne tma, že jsem zapomněla nakoupit a lednička je prázdná, že cosi nefunguje a kdosi něco neudělal.
Po celoroční pozitivní pohled na svět bych potřebovala, aby Vánoce byly několikrát do roka. Nebo že bych začala přemýšlet o dárcích a obdarovávaných už v lednu, místo až v září?

aku